Rozdíl mezi jídelní a nápojovou termoskou a termohrnkem STANLEY®

Problematikou izolace a výdrže se zabýváme v Nejčastějších dotazech zde:
Fyzikální principy
Obecně jde o to, že je termoska založena na základních fyzikálních zákonech. Rozdíl mezi termoskou na nápoje a termoskou na jídlo není v konstrukci, ta je stále stejná, ale v detailech, které však mají zásadní vliv na to, jak se termoska chová a co "dokáže". Obecně je termoska nádoba, která izoluje obsah od okolního prostředí. Vakuová izolace, která je použita u produktů STANLEY®, je nejlepší možná pro tento účel. Jde však stále o produkt, který pouze brání obsahu v tom, aby změnil svou teplotu. Ať jde o horký nebo studený obsah. Obsah změní svoji teplotu proto, že dochází k tepelným ztrátám skrze obal, který je tvořený samotným tělem termosky a zátkou. U některých produktů je udaný čas pro horké a studené rozdílný. Je to způsobeno základní fyzikou.Teplo jde směrem nahoru a studené směrem dolů. Dole je vakuová izolace, nahoře je "nedokonale" (v porovnání s vakuem) izolovaná zátka. Proto je u termosek nejkritičtější místo hrdlo s uzávěrem. Teplo, které jde nahoru se díky zátce, kterou není možné udělat vakuovou, ztrácí - "uchází". U nápojových termosek, aby vydržely co nejdéle se hrdlo zúží a tím se zabrání úniku. Musí se jen hledat kompromis pro poměr mezi snadnou manipulaci (nalévaní, pití, čištění atd.) a přijatelným únikem energie. U jídelních termosek je tento kompromis na úkor úniku tepla a je zde důležitější vlastnost a to manipulace z obsahem, tedy jídlem a následném čištění po použití. Tepelné ztráty zátkou/víčkem jsou zde mnohem větší než u nápojové termosky. Proto termosky stejného obsahu, ale s rozdílným druhem využití, a tím druhem víčka, se svými tepelnými vlastnostmi poměrně zásadně liší. 

Druh použitého pokrmu.
Druhým aspektem, aby to nebylo tak jednoduché, je druh použitého pokrmu. Všechny termosky STANLEY® jsou testované s vodou.Voda je svými fyzikálními vlastnostmi velmi dobrá substance k uložení energie. Stejně tak káva, čaj, ovocné šťávy (studené) a podobně. Pokrmy jako brambory, knedlíky, těstoviny, rýže a podobně obsahují velké množství vzduchu, který energii není schopen akumulovat. Tepelná ztráta termosky je stále stejná, ale počáteční energie obsahu vložená do ní ne. Proto i v případě, že je obsah (viz výše) "pocitově" horký, nevydrží v termosce tak dlouho jako horká voda, čaj a podobně. "Nejhorším" možným pokrme pro uchování je tak rýže nebo suché těstoviny, couscouse, bulgur, které prakticky nemají žádnou tepelnou akumulaci  a špatně tak tepelnou energii uchovají. Vhodnými pokrmy pro uchování jsou tedy různé druhy polévek, omáček, obecně jídel s vysokým obsahem vody (vysoké hustoty) - hutná "mokrá" jídla.. Nejméně vhodné, jak z textu vyplývá je rizoto, těstoviny, saláty a podobně. 

Tepelná úprava pokrmu
Třetím, také poměrně podstatným aspektem je tepelná úprava obsahu. Je zásadní rozdíl v tom, zda se pokrm uvaří a vloží do termosky nebo zda se uvaří, vychladne a znovu se ohřeje. A zde je ještě další zásadní rozdíl  a to mezi konvenčním ohřevem a  ohřevem v mikrovlnné troubě. Na prvním místě v akumulaci energie, a tím i delší výdrže v požadované teplotě, je ihned, konvenčně (oheň, plynový sporák, elektrický sporák, indukční ohřev) tepelně upravené jídlo. Na druhém místě je konvenčně ohřáté jídlo, na vysokou teplotu a na posledním místě je ohřáté jídlo v mikrovlnné troubě. Jídlo ohřáté v mikrovlnné troubě, aby vydrželo teplé po delší čas a neztratilo svojí teplotu se  musí prohřát opravdu velmi, velmi dlouho.
 
Naplnění obsahu
Posledním aspektem, který je potřeba zmínit, je také obsah nebo spíše plnost obsahu - naplnění. Termoska je vždy testovaná plná. Zde bych to přirovnal k sudu s vodou. Pokud bude sud plný vody a bude mít dírku, kudy bude voda unikat (u termosku tepelné ztráty), voda z něj vyteče za určitý čas. Pokud bude vody hodně, bude téct dlouho, pokud málo vyteče rychle. Stejně tak to bude s obsahem a jeho teplotou v termosce.